CO MI DALA ZKUŠENOST S COVIDEM

Už déle jak 14 dní trávím v posteli s covidem. 14 dní, kdy jsem vypadl mimo běžný svět, život a práci. Většinu z toho jsem neměl sil dělat vůbec nic, jen ležet, a nebo trpět v naprosté nemohoucnosti. Ze začátku horečky kolem čtyřicítky, pak suchý kašel, velké pocení, neschopnost cokoliv pozřít, sám jsem ani nebyl schopný dojít na záchod. V noci jsem nemohl spát a bylo mi tak špatně, že jsem zvracel jen vodu. Mezitím jsem byl odvezen do nemocnice na vyšetření, kde naštěstí konstatovali jen lehčí průběh a menší nález v plících. Dýchat jsem mohl normálně. Ale ten několikahodinový pobyt s procedurami mě strašně vyčerpal. Pak u nás byla jednou v noci sanitka, dali mi kapačku s výživou a na moje přání nechali doma.
Tohle všechno už je naštěstí za mnou. Cítím se stále velmi slabý, ale už můžu normálněji jíst, jít si vyčistit zuby a chvíli i sedět a něco napsat. Nikomu bych to nepřál, ale zároveň vím, že to byl pro mě velmi důležitý až transformační proces, který mi i hodně dal. V první řadě cítím obrovskou vděčnost své ženě, která se o mě pečlivě starala a stále stará, i když je sama také pozitivní. Naštěstí bez vážnějších příznaků. Myslím, že to posílilo náš vzájemný vztah a lásku. Také čtyřletá Rozárka je úžasná. Posílala mi světýlko a svoji nádhernou dětskou podporu a radost ve všem, co a jak dělá. Dále krásný pocit z podpory a pomoci mnoha lidí, kteří na nás myslí, telefonují, píšou, nakupují a vozí věci. Také vám všem patří velká vděčnost.
Těsně předtím, než mě to takto dostalo, jsem v rámci lekce zážitkové pedagogiky dělal se studenty různorodé ztvárnění příběhu o duhovém světle v každém z nás. A dvě studentky tam na závěr nakreslily úžasný obraz propojení všech lidí a jejich světel. To jsem měl pak možnost opravdu prožívat v realitě. Propojení se svojí širší biologickou rodinou i s mnoha dalšími lidmi.
No a co si ještě odnáším za hlubší uvědomění? Je to o mojí vlastní práci s vnitřní životní energií, dechem a světlem. Pracoval jsem s tím doposud málo vědomě, cíleně a intenzivně. Vlastně jsem se úplně vyčerpal. Byl to během té nemoci dost hrozný pocit, cítit se energeticky téměř úplně na nule. Došlo mi, že při své práci i běžném životě musím s tímto pracovat mnohem vědoměji. Ještě více se napojit na své vnitřní zdroje i nekonečný univerzální zdroj. Na dokonalou energii a moudrost svého těla a bytosti, na nepředstavitelnou energii přírody, Země, Slunce, Vesmíru, Všeho.
Nic se neděje náhodně. Každá překážka i utrpení je darem poznání a posunu dál. I mně tato nemoc dala hodně. Vím, že je součástí velkých změn tady na Zemi a v lidské společnosti. Vím, že moje cesta je pro mě ta správná. Nepotřebuji podléhat jakémukoliv strachu z budoucnosti, ze smrti, z nedostatku čehokoliv. Vím, že jako lidé máme jiné možnosti, jak žít, pracovat, léčit se. Vakcíny, restriktivní nařízení a jakékoliv rozdělovaní lidí není rozhodně tou jedinou správnou cestou. Každý má svoji cestu, která je pro něj v pořádku. Já však volím cestu bez očkování, cestu vnitřní odpovědnosti, radosti, přirozeného života, energie, Světla a zároveň přijetí duality všeho.