Můj životní příběh

Dnes už vím, že jsem (stejně jako každý) naprosto jedinečnou bytostí s jedinečným životním příběhem. V každém okamžiku jsem vždy dělal a dělám to nejlepší, co zrovna dokážu. A také všechno, co jsem prožil, mě dovedlo až tam, kde jsem dnes.

Nadělil jsem si citlivé prožívání všeho kolem a tak jsem si hned od počátku vytvořil mnoho vnitřních programů, které mi pak velmi dlouho komplikovaly můj život. Celé dětství mě provázela nejistota, strach ze selhání, malé sebevědomí, obrovská touha, aby mě všichni měli rádi, hledání, sny.

Dětství na sídlišti malého města Moravské Budějovice, táta, se kterým jsem si nerozuměl, přehnaně milující maminka. Krásné chvíle s babičkou a dědou, příroda na chatě na Vranovské přehradě a hlavně svět příběhů v knihách, vlastních představách a hrách. Celkově citlivý zakomplexovaný hošík.

V zájmových kroužcích, sportovních oddílech a hlavně na letních táborech ve mně postupně narůstal pocit radosti v kolektivu, který jde stejným směrem a společně se o něco smysluplného snaží. Sílil pocit, že chci být součástí procesu předávání radosti, moudrosti, prožitků, poznání, sdílení, že chci pracovat s lidmi a pro lidi.

Na střední škole jsem objevil akce Hnutí Brontosaurus a ty mi pak daly na mnoho let směr a smysl života. Byl to úplně jiný svět, než ten všední kolem mě. Příroda, úžasné hry, přátelské vztahy, smysl. Konečně jsem našel své místo, seberealizaci. Žil jsem jenom organizováním víkendovek a táborů pro mladé lidi. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu, obor učitelství pro 1. stupeň ZŠ se specializací speciální pedagogika. Místo vojny pak hned po škole nastoupil na středisko ekologické výchovy Chaloupky. V oblasti, která mě zajímala, jsem se hodně učil a absolvoval jsem mnoho kurzů a seminářů ekologické, dramatické a globální výchovy a zážitkové pedagogiky. Postupně jsem sám začal dělat semináře pro pedagogické pracovníky a učitele. Dálkově vystudoval dramatickou výchovu, řízení neziskových organizací a začal se také více zajímat o osobní rozvoj a duchovní oblasti. Byl jsem u počátků rozjezdových akcí pro třídy středoškoláků. Vyzkoušel jsem si učitelování na základní škole i pedagoga volného času, dva roky vedl jako předseda a vedoucí kanceláře celorepublikovou organizaci Hnutí Brontosaurus. Realizoval jsem mnoho vlastních her, programů a akcí. Přes organizátorské počátky, kdy jsem si jako hlavní vedoucí všechno chtěl dělat sám a také dělal mnoho chyb, jsem postupně vybudoval skvělý tým lidí. Vznikl úžasný prázdninový organizátorský kurz Bahno a hvězdy, jehož šest ročníků patřilo ve své době mezi nejlepší vzdělávací akce pedagogiky volné času u nás. Ve všem, co jsem během této doby asi třinácti let dělal, jsem získal obrovské množství zkušeností, nabyl větší jistoty a sebevědomí, ujasnil svoje hodnoty a cíle, našel naplnění, smysluplnost, radost.

V určité chvíli přišel najednou okamžik zásadního zlomu, potřeba jít někam jinam, dělat něco jiného, pryč z neziskového sektoru. Tedy samozřejmě s využitím toho, co už jsem uměl. Dva roky jsem pracoval ve vzdělávací firmě Altego. Pro mě těžká zkušenost obchodníka prodávajícího vzdělávání, poprvé v životě svět businessu. Mnohem víc jsem se realizoval ve vedení outdoorových kurzů týmové spolupráce a komunikace, motivace a osobního rozvoje. Najednou jsem stál před skupinou manažerů velkých firem a bylo úžasné zjištění, že zkušenosti a principy, které jsem používal dříve, fungují i zde. Přestože jsem se snažil předávat dál pozitivní hodnoty, nebylo to to, co by mě úplně naplňovalo. A také přišel další zásadní okamžik.

Vteřina, která změní život. Skvělý tým přátel, který připravuje úžasnou akci. Pak zastávka na dálnici pro pomoc před námi převrácenému autu. Mrazivá prosincová noc, další auto dostává smyk a smetá do příkopu dva moje blízké. Livie umírá na místě, Vašek během pár hodin. Konec. Na něco takového jsem dosud nebyl připraven. Začínám žít v jiné realitě. Zvládl jsem to však poměrně rychle. Úplně jiný pohled mi ukázala Liviina maminka Ernestína Velechovská, žena s obrovským duchovním vhledem. Její semináře mi začínaly dávat odpovědi na zásadní otázky, začal jsem si úplně jinak uvědomovat svoje osobní bloky a možnosti, ujasňoval si smysl života a fungování všeho kolem. Osudové setkání a ještě o to víc, že hned na prvním semináři jsem potkal také svoji budoucí ženu. Prošel jsem regresní terapií a začal měnit svoje vnitřní programy. Od té doby jsem se setkal s mnoha dalšími lidmi z této oblasti, účastnil se mnoha seminářů a dlouhodobých kurzů, objevil rodinné konstelace a další terapeutické metody.

V pracovní oblasti jsem chvíli hledal a pak se vrátil ke své původní profesi. Klasické školství ale nebylo to, proč jsem se měl vrátit. Jasné impulzy mě zavedly k waldorfské pedagogice. Stal jsem se waldorfským třídním učitelem, což znamená, že jsem pak od páté do deváté třídy učil téměř všechny předměty, včetně do té doby pro mě naprosto nepřístupné chemie a fyziky. Objevoval jsem znovu úžasné obzory poznání, souvislostí, fenoménů, učil se je chápat, nadchnout se jimi a předávat je dál. Sebe i žáky jsem naučil mnohé, úspěšně je odvedl až na střední školy. A to vše s vědomím duchovních souvislostí a antroposofie Rudolfa Steinera. Pak ještě dva roky v 1. a 2. třídě. Celá filozofie, společenství učitelů, rodičů, děti a celá atmosféra školy byla úžasná. Velmi náročná, ale krásná a naplňující práce. I zde jsem však začal cítit potřebu změny. Souviselo to s mým osobním životem a dalším vývojem.

Přes všechny zkušenosti, poznání, vnitřní práci, vůli, snahu, učitelské i lidské schopnosti se mi některé věci stále nedařily. Mnohé děti, včetně dvou vlastních, mi silně zrcadlily některé nedostatky a nutnost změn. Také nemoci mi stále silněji začaly dávat najevo, že změny musí být mnohem zásadnější. Akutní zánět střev a crohnova choroba, zápal plic, operace tříselné kýly. I když jsem se snažil, jak nejlépe jsem dokázal, přestali jsme si také rozumět se ženou a její potřebu rozchodu jsem nedokázal odvrátit. Najednou jsem ztratil všechno – rodinu, domov, iluzi skvělého manžela a táty.

V nejtěžších chvílích mi začaly přicházet do rukou knížky jako Miluj svůj život, Svět bez hranic a Radikální odpuštění. Už předtím jsem samozřejmě přečetl množství podobných. Teď mi to najednou vše začalo docházet úplně jinak a myšlenky, které jsem četl, slyšel a chápal už mnohokrát, mi najednou zářily v úplně jiném světle. Všechno se dá změnit, záleží jen na mně. To jsem samozřejmě věděl už dávno, dokonce jsem věděl i jak. Ale stále to nějak nefungovalo nebo jen částečně. Potřeboval jsem soustavnější vedení a oporu, abych opravdu začal myslet, cítit a žít jinak.

Velmi mi v tom pomohl můj osobní průvodce proměnou Jaroslav Nahodil, kterého jsem si vybral z řad svých známých ze sebepoznávacích seminářů. Ujasnil jsem si své hodnoty, cíle, potřeby a jasné kroky. Vydal jsem se na další cestu za předáváním všeho, co umím a čemu věřím, na cestu za svými sny a touhou tvořit společně lepší svět tak, jak nejlépe dokážu. Žil jsem najednou v proudu inspirace, nápadů, radosti. Z něho vznikl i projekt inspirací Každý den zázrak. Rozhodl jsem se být průvodcem osobní změnou. Pomáhat ostatním najít vlastní cestu, vlastní hodnotu, poslání a způsob, jak naplnit své sny. Být chvíli inspirátorem, průvodcem a pomocníkem. Být pro ostatní tím, koho jsem v určité chvíli velmi potřeboval sám a vím, jak moc mi pomohl. Také jsem v té době potkal další velkou učitelku – terapeutku Evu Femi Zemanovou – dnes Pitnerovou. Ukázala mi, že mám na to pomáhat lidem ještě mnohem hlubším způsobem, že dokážu vést konstelace i regrese. Zároveň jsem absolvoval roční výcvikový psychoterapeutický kurz vedený Petrem Mílkem.

A pak přišla další osudová vteřina. Na začátku roku 2014 na přechodu pro chodce, přímo před mýma očima, srazilo rychle jedoucí auto obě moje dcerky – pětiletou Jasmínku a osmiletou Anežku. Obě letěly vzduchem více jak 15 metrů. Po převozu do nemocnice byly několik dní v umělém spánku. Anežka se ze všech zranění zotavila po celkem krátké době, psychické následky jsou však mnohem dlouhodobější. Jasmínka bojovala o život, utrpěla silný otřes mozku s velkým otokem a vnitřním krvácením. Dřivé tak živá a rozesmátá holčička je nyní téměř nepohyblivá, nemluvící a s hadičkou do žaludku. Naštěstí všechno vnímá, rozumí, intenzivně reaguje a snaží se. Stále má šanci vrátit se do běžného života.

I tato další bolestná zkušenost mě na delší dobu zastavila a zároveň obrovským způsobem posunula dál. Co vše jsem viděl, zažil a uvědomil si během sedění u její postele, bezesných nocí, vlastních regresí i snahy žít dál a pomáhat, jak jen to jde.

Díky všem zkušenostem mě to stále více směřovalo k využití regresní terapie. Roční výcvikový kurz vedený Mílou Lukášovou už jenom doplnil další poznatky. Dnes vím, že všechno, co jsem dosud prožil, mě mělo přivést k tomu, abych konečně využil svůj dar a vše, co umím, a pomohl i druhým uvidět jejich osobní příběhy, léčit jejich starosti, zranění a vnitřní programy.

Postupně jsem stále víc začal vést regrese, konstelace, různé akce zaměřené na komunikaci se svým nitrem. Zkušenosti a klienti přibývali a mně tato práce odkryla moje dávné přirozené schopnosti i moje současné poslání.

I v osobním životě vše nabralo jasný směr k nové rodině. Se mojí ženou Ladou jsme prožili už mnoho životů a stále se vzájemně máme hodně co učit. Přinesla mi dar lásky a domova, a taky schopnost přimět mě jít až tam, kam se mi jít nechtělo, až na dno svých vlastních vnitřních zranění, pomalinku a postupně ze sebe dostávat bolesti, vztek i to nejlepší co ve mně je. A dalším darem z nebes je i třetí dcera Rozárka, úžasná a vědomá duše.

V současné době je terapeutická praxe mojí hlavní činností, která mě stále fascinuje a naplňuje. Kromě toho také externě učím na Filozofické fakultě MU předměty Zážitková pedagogika a prožitková terapie a Osobnostní a sociální výchova, lektoruju firemní semináře v oblasti týmové spolupráce, komunikace, vztahů a osobního rozvoje

Jsem vděčný, že můžu dělat takovouto práci, že jsem našel a vyslyšel svoje poslání a dar vnímat a pomáhat. Jsem si vědom toho, že jsem jen prostředníkem vyššího záměru v úžasném a fascinujícím procesu vývoje lidských duší a můžu přispět k tomu, aby bylo více vědomějších a šťastnějších lidí a vzájemných vztahů.

Vím, že jsem stále na cestě, stále se mám ještě mnohému naučit, můj příběh pokračuje dál. Už nyní však můžu pomoci změnit i Tvůj životní příběh…