__

NESVOBODNÁ

Klientka přišla s jasným záměrem, s dobře popsanými dlouhodobými pocity a dokonce s jistým vhledem, který je zřejmě střípek zkušenosti z minulého života související se současnou situací.


Žije s partnerem už delší dobu, on je o dost starší, spíše v roli otce. Byl vždy dominantní a ona se podřizovala. Nikdy se necítila ve vztahu svobodná, sama sebou. Prožívala dlouho těžké období, už od něj chtěla odejít. Nakonec pochopila, že musí změnit i něco v sobě. Nechce už se trápit a překonávat a jít sama proti sobě.


Při terapii vycházíme ze základního nejintenzivnějšího pocitu absolutní BEZMOCI v jednání s ním, ZOUFALSTVÍ a NESVOBODY. Mnohokrát ji už zklamal, že už není schopna mu důvěřovat.


Regresi začínáme rovnou napojením se na tyto pocity a vyvoláním obrazu z minulosti, který s těmito pocity souvisí. Už dříve se jí několikrát objevil krátký obraz holčičky v sirotčinci, pro kterou si přišel nějaký muž a odvedl ji pryč. Nic víc, dál to nikdy nešlo. Teď v regresním napojení vnímá mnohem víc detailů.


„Vypadal strašidelně, byl velký, měl velký plášť. Teď cítím, že mě ten muž má rád, ale zároveň mě psychicky zneužívá. Nemůžu říct, že bych s ním byla úplně nešťastná nebo nespokojená. Žijeme spolu jen sami dva. Jako bych já byla pro něho ta jediná na světě.“


„Navnímejte víc o něm a té situaci, proč si vybral zrovna vás?“


„Je to někdy asi v 19. století. On potřeboval někoho zachránit. Měl špatné svědomí, přišel o všechny, o celou svoji rodinu. Potřeboval mít ženskou energii vedle sebe. Byly mi 4 roky, když si mě vzal z toho sirotčince.


Teď najednou vnímám ještě jiný obraz a příběh. Žijeme spolu jako muž a žena v nějaké chalupě, on byl nějaký bojovník. (V obou případech jde o téhož muže, je to můj současný partner.)“


„Ten druhý příběh zatím necháme být, zůstaňme u toho původního. Co důležitého se stalo ve vašem životě, který jste žila jako dítě s tím mužem?“


„Vyrostla jsem, on mě nikomu nechtěl dát. Nechtěl, abych se s někým dala dohromady, byl na mě upnutý. Nedokázal mi dát svobodu. Klečí a pláče, abych nikam neodcházela. Cítila jsem se nesvobodná. Milovala jsem ho, protože mi dal otcovskou lásku, ale potřebovala jsem odejít. Nechtěl mě pustit. Už jsem to nemohla vydržet, asi jsem se oběsila. Vidím sebe, jak visím. Byla jsem do někoho zamilovaná. Zavřel mě a nechtěl pustit. Už jsem neviděla smysl, neměla jít kam dál. Připadala jsem si paralyzovaná. Plná zoufalství, bezmoci, zklamání. Bylo mi tehdy kolem dvaceti. Po smrti obrovská úleva, zbavení se té bezmoci. Ale i vědomí, že to není ukončené. Strach, že do toho musím jít znovu a napravit to. Prožít to všechno znovu. Potřebuju najít skrze něho svobodu sama v sobě. Jinak to nepůjde, než přes něho. Má duše teď někde zůstala trčet na jednom místě. Neuměla jsem si připustit, že jsem udělala něco špatně. Světlo vidím hodně daleko. Jsem v šedi. Vidím cestu, ale nejsem schopna se k němu dostat. Jdou ke mně anděl a můj průvodce, muž a žena. Drží mě za ruce a chtějí mě odvést do světla, ale já nechci. Mám pocit, že mám zůstat s tělem, vrátit se a napravit to. Nejsem schopna se vypořádat s tím, co jsem udělala – s tou sebevraždou. Cítím se bezradná, že jsem neměla jiné východisko. Ti andělé jsou se mnou. Na levé straně anděl, na pravé velký muž. Dlouhé bílé vousy, mužská energie. Je to můj tatínek. Odešel proto, abych se posunula. Zabil se v dole. Maminka byla nemocná, už to nezvládla. Bylo tam i miminko, které umřelo. Maminka zemřela u porodu. Všude špína a bláto. Stojím tam jako malá, maminka rodí. Byli jsme tam sami. Maminka vykrvácela. To dítě byl chlapeček. Zůstala jsem tam sama. Nechci jít pryč. Odtáhli mě do sirotčince. Pak už jsem byla jen smutná a tichá. To miminko je zároveň můj současný bratr.


Jako duše jsem pak provázela toho muže, ale vlastně jsem s ním být nechtěla. Asi se zbláznil. Je zavřený v blázinci. Zešílel, strašně běsnil, pořád brečel. Je za mřížemi, je nešťastný, opřený hlavou o mříže. Taky si něco udělal, rozbil si hlavu, ale přežil. Dožil se vysokého věku, ale byl šílený. Nakonec mu puklo srdce, zkolaboval. Jeho duše odcházela s tím, že bude zase se mnou a všechno mi vynahradí. Odešel zblázněný, rovnou do světla, ale nenechali ho tam. Měl za úkol to napravit a vrátit se zpět.


Moje duše po jeho smrti stále ještě neodešla, světlo vidím v dálce. Zůstala jsem trčet na jednom místě. Pak ke mně někdo přišel. Je to moje současná mamka. Je tam něco nevyřčeného. V tom životě to byla jeho matka. Byla na něho naštvaná. Její duše je zprostředkovatelem toho, abychom se mi dva vždy potkali. Přivedla ho ke mně v současném životě. Je pro ni důležité, abychom byli šťastní a v pořádku. Přišla sem pomoci mi zprostředkovat můj vztah s ním. Cítí tam nějakou vinu, že skončil tak, jak skončil, i jak jsem skončila já. Jeho předchozí rodina ho odvrhla, zřekli se ho. Měli panství, louky, zámek. Vydědili ho, že si někoho nechtěl vzít. Dělal jim ostudu. Byl hodně vzpurný. Něco provedl, popral se a někoho zabil. Jeho současná matka je jeho sestra v tom životě. Ona byla nešťastná, že ho vydědili. On bránil její čest.“


Příběh se začíná rozvětvovat a zároveň skládat dohromady. Cítím, že do celkového obrazu je nyní třeba doplnit ještě ten starší společný život.


„On byl bojovník a odešel. Já tam zůstala sama s pěti dětmi. Už se nevrátil, zabili ho. Já tam jen lítám mezi dětmi. Pak nás vypálili a vybili. Je tam jen pocit zklamání, že jsem zůstala sama.“


Další podrobnosti v této chvíli už zřejmě nejsou nutné. Je čas vyčistit staré křivdy, nenaplněné vztahy a životy a tzv. věčná rozhodnutí duší. Nejprve začínáme vizualizací a postupným setkáním s duší tatínka, maminky a bratra s života, ve kterém ji museli opustit. Dochází k pochopení a přijmutí toho, že to tak muselo být, aby se naučila samostatnosti a její duše prožila právě tuto zkušenost. Následuje odpuštění rodičům i sobě, vyjádření bezpodmínečné lásky a odevzdání všeho předchozího do světla.


Dalším krokem je v regresi vytvoření a přepis jiné reality. Vytvoření představy změny některých základních momentů, které pak už necháme plynout jako novou realitu. Začínáme tím společným dávným životem.


„Můj muž se mnou zůstal a nikam neodešel. Postaral se o nás. Pěkně jsme se doplňovali. Žijeme spolu spokojeně až do stáří, máme se rádi. Je to naplněný život.


V tom dalším životě to muselo začít stejně. Tatínek, maminka i bratr zemřeli a já musela do sirotčince. Ale pak jsem se dostala do šťastné rodiny, kde jsem byla vychovávána s láskou. Byl tam ten stejný muž, ale jako chápající otec. Cítila jsem se milovaná a svobodná, dostala jsem vzdělání. Cítím tam bezpečí, ani se mi od nich nechtělo odejít. Vnímám teď silně tu krásnou otcovskou energii. Mám chuť ho obejmout a vyjádřit mu vděčnost, že se o mě postaral.“


Následuje vizualizace setkání duší s tím mužem – s jejím současným partnerem. Záměrem je vyčištění a odevzdání všeho předchozího. Vložení nové reality do paměti. Nyní mají oba absolutní svobodu, od všech předchozích závazků. Už nemusí ani jeden z nich nic napravovat. Jejich duše mají konečně svobodnou volbu žít buď spolu, ale už úplně jinak než dosud, nebo jít každý svojí cestou.


Leden 24th, 2017