NEUMÍM VNÍMAT SVOJI DUŠI

Následující příběh z terapie je ukázkou tématu, se kterým se setká zřejmě každý hledající člověk. Všichni nějakým způsobem tušíme, že tam někde uvnitř naší hrudi je něco víc, esence života a něčeho hlubšího, že naše nitro, srdce a duše je tím místem, kam se potřebujeme obracet a nacházet zde pocit jistoty a klidu. Existuje množství návodů a technik, jak být spojen se svojí duší, přesto je většina hledajících stále na pochybách, zda to děláme správně. V běžných okamžicích života zapomínáme na vše, co už víme, a máme pocit, že to stejně nějak nejde. Tento příběh ukazuje jednu z možností, jak poznat víc. Pro ostatní je zřejmě nepřenositelný, přesto poskytuje velmi zajímavou inspiraci a může být tím dalším důležitým kamínkem do mozaiky poznání a pochopení pro každého z nás.

Klientkou je mladá žena, která ušla už velký kus na duchovní cestě, je otevřená a vnímající. Jen ji, jako mnoho podobných, občas přepadnou pochybnosti, nejistota a nedůvěra v sebe sama a svoje schopnosti a možnosti. Má pocit, že neví, jak přesně komunikovat se svojí duší a srdcem, jak jim naslouchat, že je k tomu potřeba něco složitého, co se musí naučit. Přes všechno, co už ví a co už poznala, nebo možná právě proto, se často se cítí nespokojená, nešťastná, bezradná a ztracená.

Hodně se jí to projevuje v partnerském vztahu, kde má velkou potřebu blízkosti, společného času a vyjádření lásky. Má pocit, že si jí partner málo všímá, tráví s ní málo času a dává málo lásky. Ona je pak nespokojená a necítí tu lásku, kterou tolik potřebuje.

Obě témata spolu přímo souvisí. Hlavní je zde pocit nespokojenosti, odpojenosti, nedostatku lásky. Klientka hledá svůj pocit štěstí někde venku, čeká, že jí ho dá její partner. Je odpojená od svého vnitřního zdroje, od svého srdce a duše, od zdroje, který je součástí toho nejvyššího božského světla a nekonečné bezpodmínečné lásky. I když pro to nejsou vědecké důkazy, oba tyto zdroje existují a ve skutečnosti to není možné, být od nich odpojeni. Ty pocity nespokojenosti a smutku jsou právě voláním naší duše, připomínáním, že jsme na ni zapomněli, že si na ni máme vzpomenout a znovu se spojit.

Klientka přišla s dvěma otázkami. „Jak lépe komunikovat se svojí duší? Jak začít jinak se svým přítelem?“ Vzhledem k jejím zkušenostem s terapiemi a vnitřním naladěním jsme zvolili relativně obecný záměr tohoto naladění, aby se duše projevila a ukázala klientce to, co právě potřebuje vnímat a způsobem, který je pro ni nejlepší.

Následující zápis je možná složitější pro kohokoliv nezúčastněného. Jde totiž o prolínání vlastních pocitů klientky s pocity planety Země. Je to možná symbolické zobrazení, možná se její duše opravdu propojila s duší Země, která ji takto přišla na pomoc. Je to jen část všech těžko popsatelných vnitřních pocitů, pouze pokus o určitou interpretaci a pochopení. To důležité je to, co klientka během naladění hluboce niterně prožila, co se do ní tímto nesmazatelně zapsalo. To je nesrovnatelné s jakýmkoliv logickým rozumovým vysvětlením. Není třeba tomu všemu chtít rozumět, ani to není možné. Na druhou stranu je třeba obojí, cit i rozum, vytvořit si nějaký vlastní rozumový rámec a způsob pochopení, které dává pocit smyslu a jistoty.

„Vnímám velkou louku, která se pohupuje a vlní, a já jsem spojená s tím pohybem. Mám takový zemitý pocit, jako že já jsem ta Země. Mám pocit, že rostu do velikosti. Cítím sílu a stabilitu, je mi příjemně. Mám takový zvláštní pocit v puse, jakoby tam byl nějaký prostor, ze kterého vychází energie. Tam je to nejživější. Cítím se jako velmi laskavá Země. Já poskytuju sama sebe celou, jako ten prostor pro život, pro každou trávu, rostliny, zvířata, přírodu jako celek. Všechno je to se mnou spojené, jsem to já.

Teď cítím nějakou tíhu. Těžkne mi hlava. Cítím, že přestávám vnímat ten život. Všechno je takové chladné, tuhé a tvrdé. Jak jsem sklonila tu hlavu, tak jsem ztratila víru. Uzavřela jsem se do sebe. Tuším, že ten život tam je, ale já ho nedokážu vidět a cítit. Když si představím, že bych dala tu hlavu nahoru, tak mám pocit, že to nemá smysl a nechce se mi. Chybí mi tady vzduch.

Teď už se to projasňuje. Nevnímám úplně ten pohyb a jemnosti. Mám pocit, že bych jako Země potřebovala zavlažit. Cítím, že ta Země je vyprahlá a má málo vody. Najednou cítím rozpínání zevnitř. Vím, že nemám čekat na tu vláhu a energii zvenku. Nenechat se tím zneklidnit, těmi svými pocity, ani ničím, co se děje. Akumulovat to stažení a sklíčení. Shromáždit to, využít tu sílu a použít ji v opačném směru. Tak jsem to udělala a najednou cítím tu vláhu a energii zevnitř.

Teď mě škrábe v krku a pálí. Zdá se mi trochu, že se na něco zlobím. Pocit jako zemětřesení, něco se chvěje, sopka. To co pálí, je moje hlava. Chce to propálit prostor do hlavy. Vytvořit tunel pro to spojení hlavy se srdcem. Cítím, že od srdce to může jít vše volně a pak je v krku ta zarážka. Bojím se toho propálení.

Země vše dělá s vědomím a láskou. Nebojí se toho, že něco ničí, to vůbec není ten správný pojem. Potřebuje tam vložit tu energii. Ten život tam neskončí. Je to úleva a ochlazení. Země mi tím chce říct, že to, co občas cítím a mám chuť udělat, je v pořádku, i když to z nějakého úhlu může vypadat jako ničivé.
Nyní cítím, že mi nestačí hranice mého těla. Že ten život je všude a stále pokračuje. Mám krásný pocit, že tu Zemi miluju. Ta její esence, to čím opravdu je. Tak si představuji i esenci duše. Je to takové velké, silné, stabilní a přitom něžné, jemné, radostné a veselé. Že ta Země to vše dovolí a miluje nás, při tom všem, co jí děláme. Nebere si to osobně, to co jí děláme, nepřemýšlí tak, že bychom ji neměli rádi. Ta moje duše je součástí té velké duše Země.

Slyším, že mi moje duše říká, že to nevadí, že v ní nedokážu plně věřit nebo ji milovat. Že ten malý paprsek, to jemné spojení, které nějak tuším a cítím, jí stačí. Teď mám pocit, že to nemusím nijak rozšiřovat, že ta duše to po mně nechce. Že ji stačí ten tenounký paprsek, že jí stačí ke spojení. Že na sebe nemusím mít ten nárok, že se plně otevřu a oddám. Možná, že časem ano, ale nemám na to nijak tlačit.

Úkolem mé duše je podporovat mě, dávat mi lásku, vitalitu, život. A mým osobním úkolem jako člověka je posílat to všechno jemně dál. Tím, že to jen budu dělat a vyzařovat kdekoliv a kdykoliv. Mám si být stále vědoma toho, že ta moje duše je jako ta Země – milující, laskavá, podporující – pořád. Kdykoliv to budu chtít, tak mi to tím paprskem pošle. Nemusím chtít velké věci. Tou tenkou nitkou a paprskem můžu být stále ve spojení. Kdykoliv si na ni vzpomenu, tak mám důvěřovat tomu, že to spojení mám. Důvěřovat její podpoře a laskavosti.

A platí to i v mém partnerském životě. Když jsem ve spojení sama se sebou, můžu být milující a trpělivá jako ta má duše. Čekat, že si ten partner vzpomene na to naše spojení. Volat jako ta duše, nenápadně a jemně. Mohla bych mít strach dělat větší kroky k němu, protože by to mohlo být pro mě zraňující. Když vyšlu lásku a paprsek k němu a on ho nevnímá, tak se zase stáhnout zpátky. To duše nedělá. Když zapomenu, tak je mnoho drobných možností, jak si to můžu připomenout. Doteď jsem měla pocit, že si opravdu komunikovat se svojí duší můžu dovolit intenzivně jen občas, třeba během terapií nebo speciálních meditací či rituálů. Teď už vím, že tam opravdu je, že je moje, že mě miluje, je trpělivá a laskavá, je se mnou stále ve spojení, i když na to zapomínám. Že s ní můžu komunikovat stále, stačí si jen vzpomenout a důvěřovat tomu, že se vzájemně vnímáme a slyšíme.“

Bylo velmi zřetelné, jak se během celého terapeutického procesu postupně měnila klientčina energie, uvolnění těla i výraz v obličeji. Byl to velký dar mít možnost takto procítit hluboké niterné pocity a propojit je s uvědoměním důležitých poznání. Odcházela s pocitem vnitřního klidu a míru, radosti a něčeho, co se prostě nedá jen tak slovy vyjádřit.

Ze zkušenosti vím, že ani po takto velkém duchovním prožitku a poznání nebude její život úplně jiný a vše už bude zvládat s lehkostí. Mnohokrát ještě znovu a znovu zapomene na svoji duši a spojení s ní. Má však mnohem větší šanci si na ni opět vzpomenout, připomenout si dnes prožité a s trpělivostí, pokorou a láskou se s ní znovu plně spojit.

Další příběhy z terapií:  https://www.osobnizmena.cz/pribehy-z-terapii/