UZDRAVOVÁNÍ ZRANĚNÉ ŽENSKÉ DUŠE

Následující příběh regresní terapie je ukázkou bolestivého ženského tématu se zajímavým průběhem, vhledem do vyšších souvislostí i přesahem do současného dění na Zemi.

Žena středního věku přišla s otázkou: „Proč nemůžu mít děti?“ Z lékařského hlediska to bylo z více důvodů nemožné, s čímž byla vcelku smířená. Zajímaly ji duchovní příčiny. Tím spíš, že i další ženy v její rodině, prvorozené dcery napříč generacemi, trpěly vážnými problémy ženských orgánů. Z duchovního hlediska je to zřejmý příznak ženské rodové zátěže.

Regresi jsme tedy začali se záměrem najít prvotní ženské rodové zranění, které si v sobě nese i tato klientka. Najít zraněnou a oddělenou část ženské rodové duše, se kterou souvisí současné ženské zdravotní problémy v jejím rodě.

„Vnímám nějakou fyzickou nepohodu. Od pasu dolů je něco jinak. Necítím nohy. Mám strach z bolesti. Nemůžu se pohnout. Něco mě drtí. (Je vidět silný třes a emoce.) Nemůžu dýchat. Už je konec, smrt. Svoboda.

Byla jsem otrokyní v lomu. Dělám těžkou práci. Nemám na to sílu. Snažím se pracovat, ale nemám sílu. Jsem tu proto, že jsem plivla na vojáka. Protože nás ženy urážel. Byly tam nějaké děti, ale ty naštěstí utekly. Vzali jenom mě a pár dalších žen.

(Opět silný třes a emoce.) Vidím velký kámen, jak na mě spadnul. Nemůžu se dostat ven. Nemůžou ho ze mě sundat. (Silné emoce a dech.)

Moje duše už se konečně cítí svobodně. Předtím jsem doufala, že to zvládnu, že se odsud dostanu. Myslím ještě na své sourozence. Mám radost, že jim se tehdy podařilo utéct, oni jsou volní. To nejdůležitější, co si moje duše odnáší je myšlenka a rozhodnutí zachovat si vždy svoji důstojnost.“

Je zřejmé, že toto ještě nebylo to místo v paměti duše, které jsme hledali. Ale duše si ho vybrala jako první. Možná proto, že se jednalo o širší nadřazené téma lidské a zejména ženské důstojnosti. Nebo také jako příprava na ještě těžší a horší zážitek. Regrese tedy pokračovala dál.

„To první, co mi přichází a napadá mě, jsou Němci a jejich lékařské pokusy za války. Vezou mě na sál. Vidím světla na stropě. Chystají se mě operovat. (Silné emoce a třes.) Řežou mě dole na břiše a vytahují něco ven. Říkali mi, že mi budou operovat slepé střevo. Ale to není to, co vyndávají. Berou moje vaječníky a dělohu. (Pláč a třes celého těla.) Berou mi je pryč. Umřela jsem tam, nechali mě vykrvácet.

Hlavní myšlenky duše, které si odnáším do dalších životů (to je ta bolest, to zranění duše, které jsme hledali): Připravili mě o moje ženství. Už nemůžu být matkou. Být matkou bylo totiž to jediné, co jsem mohla v té době mít, pro co jsem se mohla rozhodnout sama, bez ohledu na to, kdo tu vládne. Vychovávat děti, lepší generaci než je tahle.“

Předchozí příběh z minulého života klientky je tím nejsilnějším zobrazením zranění ženské rodové duše. Zastupuje tak všechny další příběhy a těžký úděl mnoha generací žen. Klientka byla vyzvána, aby si uvědomila a pochopila, co je tedy tím hlavním zraněním její ženské rodové duše.

„Nemožnost rozhodnout se, kdy žena otěhotní. Ženy v minulosti neměly možnost se samy rozhodnout nebo tomu zabránit, kdy otěhotní. Dělo se to, aniž by na to byly připraveny, aniž by to chtěly.“

Také to souvisí s širším tématem našeho rodu, všech našich předků – Židů. Skrývání, utlačování, nemít možnost se rozhodnout o svém životě. Je vždy někdo jiný, kdo rozhoduje.

Moje duše přišla s posláním to změnit. Chci mít možnost volby kdy, kde a s kým chci mít děti a jak je vychovávat. V tomto životě jsem na sebe vzala úkol být součástí proměny. Vím ale, že to ještě v tomto současném životě není ten správný čas, kdy mít děti.“

Následovalo nalezení a uzdravování té oddělené a zraněné části ženské rodové duše. Naše podvědomí, se kterým jsme spojeni během regrese, ukazuje různé obrazy, příběhy, pocity, symboly. Každý to vnímá trochu jinak a jde o to, nechat se vést svými pocity – hlasem své duše, která se snaží uzdravit, být zase celistvá. Zraněná a oddělená část naší duše může mít v obrazech podvědomí jakoukoliv symbolickou podobu – daného člověka v době zranění, malého dítěte, zvířete, ale i čehokoliv jiného.

 „Tu zraněnou část duše vidím v podobě červeného šátku, který vlaje ve větru. Vím, že ho můžu chytit a uvázat si na tělo. Té zraněné části jde o to, abych si ten šátek uvázala kolem krku a hrdě ho nosila. Znamená to být hrdá na to, že jsem žena. Nebát se být jiná, konečně dělat jiná – svá vlastní – rozhodnutí. To neznamená být méně ženská. Naopak sílu, kdy se žena může rozhodnout a stát si za tím. Ano, to se chci naučit, taková chci být.“

Další částí regresního procesu bylo uzdravování původního příběhu – duší zemřelých nešťastných žen z obou prožitých minulých životů. Stále v naladění na své podvědomí, prostřednictvím vedené vizualizace, kdy klientka ve své představě postupně objímá obě nešťastné ženy z minulých životů. Vyjadřuje jim soucit a úctu k jejich údělu. Pomáhá jim vnímat a pochopit vyšší souvislosti a záměr, význam oběti, kterou na sebe vzaly.

Smyslem našich životů je prožití základního principu duality protikladů. K tomu patří i prožití toho těžkého a tzv. špatného, aby duše měla touhu hledat opačný prožitek. Aby ho měla s čím srovnat a díky tomuto protikladu naplno prožít. Je to cesta duše od zrození v oddělenosti, přes transformaci utrpení, bolesti, bezmoci a oddělenosti od božské podstaty a ostatních duší, směrem k vědomému přijetí, vnitřní síle, lásce a vědomí božské podstaty, vyššího vedení a vzájemné propojenosti všeho a všech.

Předposlední částí procesu uzdravování bylo ještě jeho rozšíření na všechny, kterých se to týká, kteří jsou vzhledem k vzájemné propojenosti další složkou celého systému zraněné ženské rodové duše – na všechny ženy v rodové linii klientky a následně na všechny další ženy na Zemi.

Bylo zřejmé, že celý tento uzdravující proces, který zde během regrese probíhal, má mnohem širší přesah. Že je součástí toho, co se v současné době děje na naší planetě. Duše této klientky je jedna z mnoha dalších, které na sebe vzaly toto poslání. Skrze svůj příběh a svoji bolest otevřít cestu změně. Tou je transformace podřízené a útrpné ženské role ve světlo, vnitřní sílu, moudrost, lásku a to správné místo, a roli žen společně s muži v úžasném probíhajícím procesu změny lidstva.

Závěrečnou částí procesu bylo ještě douzdravení všech částí vlastní duše v rámci současného života. V podobě malé holčičky, dívky, dospívající i dospělé ženy. Opět skrze objetí a vyjádření soucitu a úcty k jejich údělu během všeho, co dosud klientka prožila. Opět šlo také o přijetí všech událostí a pochopení vyšších souvislostí a smyslu všeho. Důležité bylo ještě odevzdání toho, co na sebe duše klientky případně vzala za ostatní, a ponechání si jen toho, co přináleží její duši a jejímu poslání.

Klientka si nakonec odnášela mnohem víc, než pro co si původně přišla. Celý proces regrese plynul velmi jednoduše a rychle. Přesto to pro ni místy bylo intenzitou prožitku velmi náročné fyzicky i psychicky. Byla však už předem dostatečně otevřená a připravená. Dostala nejen jasnou odpověď na svoji tíživou otázku, ale získala i vědomí vyšších souvislostí a svého poslání v tomto životě, sílu přijmout svůj úděl a využít ho k něčemu dalšímu pozitivnímu i případně ve prospěch ostatních podobných žen. Vše bylo v souladu s tím, co přesně potřebovala v dané chvíli její duše.