SOUČASNÁ SITUACE Z POHLEDU REGRESNÍHO TERAPEUTA

Rád bych se také vyjádřil k tomu, co se v současné době děje. Je to fakt hodně velké. Jako regresní terapeut ani nemůžu jinak, než v tom vidět mnoho hlubších souvislostí, ale zejména obrovskou příležitost opravdu se konečně zastavit a jako jednotlivci, společenství i celé lidstvo začít myslet a jednat jinak než doposud.
Nic se neděje náhodně. Vše má svůj hlubší smysl. Zjednodušeně řečeno je smyslem života tady na Zemi prožít oba póly prožitků. Skrze ty tzv. temné a zlé dojít k těm tzv. světlým a krásným, ke své skutečné podstatě. Znovu nalézt spojení se svojí duší a Jednotou. Smyslem bolesti, strachu, nemoci apod. je upozornit, že něco není v pořádku, že nejsme spojení se svojí duší a Jednotou. Kam jsme se tedy jako jednotlivci, národy, lidstvo teď dostali? Nakolik jsme opravdu spojení s tím, čím opravdu jsme, proč tady jsme, s životem, se Zemí?
Soucítím se všemi, kteří trpí, ať už v jakékoliv podobě. Jako regresní terapeut však chápu utrpení jako obrovskou příležitost a nutnou vývojovou fázi vedoucí k hledání opačného pólu a transformaci vedoucí k jiným přístupům a hodnotám než k těm, které nás k utrpení přivedly. Kolektivní imunitní systém dělá svou práci, čistí, reguluje a navrací do přirozené rovnováhy. Životní tempo moderního člověka není přirozené a zdravé. Máme velmi zkreslený pohled na to, co je to kvalita života a co skutečně znamená smrt. Proto jsme byli najednou kolektivně zastaveni a vyzváni k tomu, podívat se smrti do očí. Máme možnost pocítit svou omezenost a malinkatost. Naše společnost, lidstvo jako celek i celá planeta potřebuje změnu. A ta změna se právě děje. A děje se proto, abychom se uzdravili.
Vir sám o sobě není ani zlý ani dobrý. Je to důsledek porušení zákonitostí – řádu života. Ať už se objevil jakýmkoliv způsobem, je to v souladu s vyšším vývojovým principem. Přišel nás očistit od toho, co nám neslouží a jde proti nám. Je to příležitost pro uvědomění a vývojový posun vědomí jednotlivců a změnu celé společnosti. Předchozích příležitostí, upozornění a naší slepoty už bylo opravdu hodně. Teď už jsme se zřejmě dostali do bodu, kdy nelze jinak. Musí to být velké, silné, skrze překážky, výzvy, utrpení a zasažení a zpochybnění našich základních jistot. Jinak by to nemělo smysl. Musí se to silně dotknout každého z nás. Každý z nás bude konfrontován právě s tou otázkou po smyslu.
Co se to tady vlastně opravdu děje a proč?
Jak a proč takto na to reagují ti, co mají největší moc?
Jak a proč tak odlišně reagují lidé v různých místech, jak lidé v mém okolí?
Jak a proč takto reaguji já a jak bych vlastně měl a chtěl reagovat?
Jakou roli v tom vlastně hraju a chci hrát já?
K čemu mě to nutí a vede, co mě to má naučit, jakou mi to dává příležitost?
Kdo vlastně jsem a proč tu jsem?
Tyto otázky si zřejmě nebudou zdaleka klást všichni. Ti, kteří jsou připraveni, si je však v nějaké podobě položí.
Většina současných opatření je určitě důležitá. Nemá však smysl se snažit udělat vše pro to, abychom se zase vrátili do „normálního“ předchozího stavu věcí. Už vůbec není správnou cestou jet na vlně strachu, zvýšení restriktivních opatření a omezení svobody. Bránit se pouze technicky, ve slepé víře ve vědu, omezení a zákony je už nefunkční a ignoruje hlubší vnímání a vědomí. Roušky nás nezachrání. Potřebujeme se svobodně nadechnout.
Máme teď příležitost jasně si uvědomit, co vše už nechceme a vlastně už ani nemůžeme žít. Co je v rozporu s životem, naší jedinečností a zároveň propojením, s láskou, důvěrou, pokorou, spoluodpovědností. Jak velká může být ta změna, si asi málokdo dokáže vůbec představit. Tou hlavní změnou je však náš vlastní přístup, postoj a činy na fyzické a zejména duchovní úrovni. Přijmutí naší skutečné duchovní podstaty.
Co se týká samotné hrozby nemoci i strachu, který vyvolává, tak z duchovního hlediska je nejhorší možnou variantou boj, ale i jakákoliv forma útěku či popírání. Nejlepší cesta je na moment se zastavit, a pak vše přijmout takové jaké to je, včetně svého strachu. Snažit se to vnímat s nadhledem a vyšším rozměrem, a dělat to, co cítím svým srdcem, že má v daném okamžiku smysl. Což pro každého může znamenat něco jiného, a je to tak v pořádku.
Je čas říct naplno „ano“ sami sobě, svému životu, lásce, pokoře, spolutvoření, pravdě, celistvosti, Jednotě. Postupně odhodit všechny své staré strachy, bolesti, křivdy, omezení, iluze. Být konečně sami sebou. Nenechat se smést vlnou, která se odehrává venku. Nebát se zářit, šířit svoji jedinečnost, svoje vlastní světlo. Je čas následovat hlas své duše k tomu, co chceme opravdu dělat a tvořit tady na Zemi. Převzít zodpovědnost sami za sebe, tak aby každý přispěl svým posláním jako dílkem skládačky. Nemusíme nikoho o ničem přesvědčovat. Je to naše rozhodnutí a vnitřní energie, která přináší změnu. Je to naše otevřené srdce, soucit, laskavost, která má význam. Tento život není o zápasení, přežívání nebo jen užívání, je o přijímání daru žití v souladu se svou duší. Je to stále učící se proces, který se teď výrazněji urychlil. Ale nejsme v to sami, je nás mnoho podobných, mnoho už o něco vědomějších a mnoho těch, kteří nás podporují z úplně jiných rovin. Vyslyšme volání své duše. Chce to jen být přítomní a naslouchat. Naučit se plynout se životem a přijímat, nelpět a uzdravovat. Když se otevřeme těmto velkým změnám v sobě, bude nás to všechny méně a kratší dobu bolet.
PS: Já sám si teď procházím svým vlastním procesem očisty a zbavování se starého. I mě čeká nalézání své vlastní cesty v měnící se době. Mé dlouhodobé poslání je však jasné. Inspirovat a propojovat druhé, pomáhat jim uzdravovat svoji duši, nacházet sebe sama, vlastní světlo a poslání.