MÁM PRÁVO SE SVOBODNĚ ROZHODOVAT
Potkali jsme se znovu skoro po dvou a půl letech. Už jí bylo 18 let. Potřetí nezvládla jízdy v autoškole. Jezdit uměla, nebála se, věřila si, že to zvládne. Bylo to hodně zvláštní. Najednou však jako by vůbec nevěděla, co má dělat. Nedokázala se vůbec rozhodovat v situacích, které předtím normálně zvládala. Měla velmi divný pocit ze zkušebního komisaře, který seděl za ní.
V regresi zkušební jízdy se ten celkový divný a nepříjemný pocit ještě zesílil. Vzápětí začala vnímat příběh z minulého života, kde si vzala muže, který ji týral. Křičel na ni, že ho musí poslouchat, že nemá právo se sama rozhodovat. Byla zoufalá, nedokázala se z toho nijak vymanit. Dělala vše podle něj, aby byl spokojený a alespoň trochu na ni hodný. Nebylo jí to nic platné, stejně skončila ztýraná a umlácená k smrti.
Její duše v tom životě ztratila část sebe sama, právo a schopnost se sama svobodně rozhodovat. A nyní konečně nastal čas v sobě tuto ztracenou část najít a získat zpět. Šlo to snadno, stačila představa záhonu květin, o který se tenkrát starala, který jediný byl pro ni symbolem samostatného rozhodování. Spojila se s těmi květinami, se svojí znovunalezenou částí duše. Najednou se cítila silnější a schopnější. Jako by věděla, co chce a za čím si jít.
Bylo ještě třeba uzdravit a proměnit ten zoufalý život. Najít jeho jinou, lepší variantu. V ní si dokázala dupnout, prosadit se, najít v sobě sílu. Cítila a věděla o sobě, že jí nikdo nemůže zabránit být sama sebou a svobodně se rozhodovat. Její muž to taky cítil a věděl, že si k ní nemůže nic dovolit. Bral ji tak a vážil si jí. Cítila se v manželství hezky, ve vztahu byla vzájemná rovnováha. Její duše se v této variantě naučila říct, co chce, umět se rozhodovat, vědět, co chce. Odcházela z toho života s dobrým pocitem. Odpustila jemu i sobě svoji nemohoucnost z původní varianty toho života.
Ještě jsme se přenesli těsně před tento její současný život, aby měla možnost si připomenout, proč tady je, co se zde rozhodla naplnit. To nejdůležitější bylo vědomí, že toho dokáže mnohem víc, než si dosud myslela. Že sem přišla s touhou pomáhat druhým. Těm, kteří se dostanou do podobných situací, aby nemuseli zažívat to, co ona. Vždy si má vzpomenout, že si sama sebe může vážit, může se na sebe spolehnout, že má také kolem sebe spoustu hodných lidí, kteří ji také pomůžou.
Zbývalo ještě ve zkratce změnit a přepsat dosavadní pocity z tohoto života, včetně té zkoušky v autoškole. Už to zvládla v pohodě. Cítila se příjemně a sebejistě. I ten zkušební komisař ji takto vnímal. Byl to ten její muž z minulého života.
Mnoho mladých lidí se cítí ztraceno v tomto chaotickém světě, nefunkčních rodinách, škole, vztazích, globálních hrozbách, nekonečném proudu produktů budících závislost a povrchnost, které nás odvádí od skutečné podstaty a smyslu našich životů. A přitom sem původně přišli žít v úžasné době, pomáhat druhým, přispět Zemi a proměně lidstva. Příčiny ztracenosti a malé sebehodnoty mohou být velmi různorodé, zdaleka to nemusí být trauma z minulého života. Každopádně pomocí regrese lze najít kořeny, ať už jsou kdekoliv, a začít je uzdravovat. Nic se neděje náhodně, vše se nám děje z nějakého důvodu. Naše duše nás však skrze různé situace a události vždy vede k uzdravení a nalezení své skutečné podstaty, vnitřního světla a smyslu našeho bytí. Ano, všechno je to mnohem složitější a zmíněný příběh je jen malý střípek. Je to však možnost, jak velmi efektivně hledat, nacházet a měnit svůj život k lepšímu.
Ještě jeden zajímavý starší příběh stejné dívky