POMÁHALA JIM PŘEŽÍT A PAK ZEMŘÍT, DNES KONEČNĚ ODEJÍT DO SVĚTLA
Poprvé jsem se s ní setkal v jejích 16 letech. Působila klidně a nejistě, zároveň však s něčím hlubokým uvnitř sebe. Citlivá a vědomá duše ztracená v tomto světě, svém mládí a rozpadlé rodině.
Měla problémy se spaním. Nepříjemné pocity, že není ve svém pokoji sama. Nechtělo se jí o tom moc mluvit. Když zjistila, že si se mnou může bezpečně povídat o všem, přiznala sobě i mně, že vidí a slyší duchy. Ani se jich moc nebála, jen si s tím vůbec nevěděla rady.
Chvíli jsme si o tom povídali. Získala důvěru i odvahu si s těmi „duchy“ skutečně promluvit. Šlo to okamžitě. Hned vnímala spoustu lidí. Něco po ní chtěli. Chtěli pomoct.
Znali se z minulého života. Zemřeli spolu v koncentračním táboře, v plynové komoře. Ona jim už tenkrát pomáhala to zvládnout. Byly to ztracené zoufalé duše. Chodily za ní, věděly, že jim může konečně pomoci najít klid. Ona ale nevěděla, co po ni chtějí a jak s nimi komunikovat.
Pomohl jsem jí všechny ty duše odvést do Světla. Šlo to lehce, byly připravené. Cítila úlevu, ale i zmatek a vyčerpání. Bylo toho na ni hodně.
Byla si vědoma toho, že je velmi citlivá a vnímavá, že vidí víc, než je běžné a pochopitelné. Že má dar pomáhat. Zatím však na to nemá sílu, není připravená to dělat.
Vysvětlil jsem jí, že se toho nemusí bát, a že to ani nemusí dělat, pokud sama nebude chtít. Že si může utvořit kolem sebe ochranu, požádat o ni své průvodce. Požádat, aby jí všechny cizí duše nechali na pokoji, že není připravena jim pomáhat. Nebát se, věřit si, nenechat si brát od nikoho energii. Dělat to, co jí dělá šťastnou.
Pomohlo to. Od té doby měla od jiných duší klid.
Už jsem se při své práci setkal s více dětmi a mladými lidmi, kteří měli podobné zážitky ze setkání s dušemi, zmatek, nejistotu, strach. Většinou o tom nikomu neřekli, báli se, že jim nebudou věřit. Vlastně ani sami nevěděli, čemu můžou věřit. Myslím, že je dobré, že se můžou setkat s někým, kdo jejich prožitky nezpochybňuje, dokáže objasnit jejich reálnost a přirozenost, ukázat, jak k nim přistupovat, že se jich nemusí bát.
Pro úplně malé děti je to naprosto přirozené, že vnímají a vidí jiné duše. Mnohdy si s nimi i povídají a hrají. Často jsou to duše zesnulých příbuzných nebo ztracené duše malých dětí. Občas to může být něco, z čeho jde strach. To přirozeně vnímají a dávají najevo i domácí zvířata. Není třeba dělat žádné speciální rituály. Ve většině případů stačí klidná představa světelné ochrany prostoru, dítěte a všech členů domácnosti, prosba o ochranu od andělů, víl nebo jakýchkoliv bytostí a postaviček, kterým dítě věří.
Některé děti mají tuto schopnost a dar vidět víc i v pozdějším věku. Potřebují to pochopit a naučit se s tím pracovat. Některé děti k sobě nevědomě přitahují ztracené duše, které potřebují odvést do světla. I toto vše je běžná součást našich životů a mojí práce s lidmi.